Dýchání

První věc v našem životě, kterou uděláme. Nadechneme se. Nikdo nám v tom nemusí radit ani pomáhat. Maximálně s tím prvním. Nikdo nám neříká – dýchej, je to přece přirozené. Tím jak je vše přirozené, ani nás nenapadne přemýšlet nad možností, že bychom dělali něco špatně.

Podle způsobu jakým dýcháme, se rozlišují čtyři typy dýchání.

1) Brániční (břišní, abdominální) je zřetelnější u mužů, než u žen

2) Hrudní (kostální, thorakální, dolní žeberní) je výraznější u žen

3) (Pod)klíčkové (klavikulární, horní žeberní) je mělké, rychlé a povrchní, protože vzduch jde pouze do horní částí plic

4) Smíšené je nejčastějším typem dýchání

 

Rozdíl poznáte podle pohybu hrudníku. Vženeme –li vzduch do oblasti břicha, vypoulí se směrem ven. Obzvláště ženy disponují možností zvětšit své bříško několikanásobně, aniž by při tom byly těhotné :-) Zdánlivě jasná věc, vždyť co je přirozenější než dýchání. Hlavním dýchacím svalem je bránice, uložená v oblasti spodních částí žeber. Herci a zpěváci ji využívají pro práci s hlasem a jeho pozicí. My ostatní kolikrát známe pouze ten pojem. Tvoří nám strop břišní dutiny a dno hrudní dutiny. Souvisí se zapojením břišních svalů, má vliv na vnitřní orgány, stabilizuje trup, mění tvar hrudníku.

Ještě jednou prosím?

Bránice. Sval v horní části břicha, kterým ovlivníme, kam s nadechnutým vzduchem. Její začátek je ve třech různých oblastech: spodní část hrudní kosti, báze hrudního koše a přední část bederní páteře (víc zjednodušit už to nemohu :-)). Všechna vlákna stoupají směrem nahoru na centrální šlachu, kde se připojí v podstatě sama na sebe. Ačkoliv je bránice univerzálně pokládána za základní dýchací sval, existuje řada dalších doplňkových, dýchacích svalů neméně důležitých.

 

Co dokážeme změnit?

Správným nádechem

• ovlivníme postavení pánve

• můžeme uvolnit zablokovaná záda jak v místech mezi lopatkami, tak část bederní páteře

• neustále masírujeme vnitřní orgány, čímž ovlivníme jejich činnost

• aktivujeme pánevní dno tím, že vytváříme protitlak bránicí

• stabilizujeme trup (…to už chce jistou dávku cviku)

To vše a mnohé další jedním jediným nádechem!!!

 Jak mám tedy začít?

• lehněte si na záda a pokrčte nohy v kolenou

• uvolněte hlavu, ramena i pánev, prostě si lehněte a ruce položte na břicho

• Pro začátek zkuste nádech do břicha, kde máte položené ruce, a vaše břicho by se s nádechem mělo zdvihnout

• Dalším krokem je nádech do hrudníku, který je spíš pro uvědomění rozdílu

(hrudní dýchání)

• V dalším kroku položte ruce z boku na žebra a nádech směřujte do stran

• Pro aktivaci břišních svalů zkuste nádech do žeber (do stran) a výdech dolů do břicha až pánve (trocha soustředění a povede se).

Meditace či strečink

Chcete – li meditovat, odpočívat, uvolňovat nebo jenom protahovat, opět je dýchání nedílnou součástí provázející nás po celou dobu a každým okamžikem.

U meditací a odpočinku se na dýchání soustředíme neustále, jen tak je možné „vyčistit si hlavu“ a veškerou pozornost tak věnujeme nádechu a výdechu.

U protahování je výdech 4x až 5x delší než nádech z důvodu maximálního uvolnění svalu. Napětí tak může odejít s každým následným výdechem.

U uvolňování ve smyslu zablokovaných zad je důležité ovládat dech a směřovat ho do míst, kde je problém. Dechová vlna je výborná na protažení zatuhlých svalů mezi lopatkami, dýchání do zad v poloze dítěte zase na bederní část.

Závěrem

V jednoduchosti je síla a máme ji každý v sobě. Jen se jí naučit využít… Není nic jednoduššího, než lehnout na zem a soustředit celou svou mysl na jedinou věc. Vyhodit každou myšlenku a pouze a jenom dýchat. (…vlastně, zas tak jednoduché to není :-)).